Livia, 20

Sbaluji tašku, jakoby to byla intimní psaní. S jasným záměrem. A s nadvakrát nadaným množstvím nádherných bot.

V mých žilách koluje brazilská krev. S evropským úchopem. Tancoval jsem na střechách Barcelony, ztrácel se v čase na Santorini. Oblečení pro pařížské večeře, které startují půlnoční hodině a končí ještě krásněji.

Nenechápu cestu, ale přítomnost. Přijíždím přímo do srdce.

Mód je můj dialekt. Žádná loga. Žádné trendy. Jen přesný kus v ideálním osvětlení. Ten, který z vás vydoluje tu nejkrásnější verzi.

Tvořím. Studuji tvary. Dotýkám se struktur. Tak, jako jiní vnímají víno či tón.

Když spolu vstoupíme do prostoru, nastane proměna. Pocítíte ji okamžitě.

Brazilská duše znamená dynamiku. Dialog. Šimr. Celý příběh vyprávěný bez jediného slova.

Můj studium současného tance bylo podloženo teplem, které přišlo dříve než jakékoli techniky.

Žena, která skutečně tančí. To poznáte na první pohled.

Čas s mou osobností je jen úvod. První koktejlová kapka. Moment, kdy se město rozvinuje a otevře všechny možnosti.

Jsem lehkonohá společnost. Vzácný exemplář. Druhou láhev objednáte, aniž byste si uvědomili, že jsme začali.

Ale mám i hlubší intenzitu. Ta se probouzí, když si okamžik žádá více.

Vídám málo tváří. Nespěchám, aby se to změnilo. Právě proto je to, co nabízím, jedinečné.

Chápete rozdíl mezi přístupností a výsadou? Pak jsme na stejné frekvenci.

Cestuji s minimem zavazadel. Říkám „ano" s úsměvem. Večeře, weekend, nebo poslední moment letů za světlem a vínem. Již sbalím.

Něco vás upoutalo? Pošlete zprávu. Všechny čtu.

— L.