Livia, 20

Balím tašku jako milostný dopis. S úmyslem. A vždy příliš mnoho skvělých bot.

Mám brazilskou krev. Evropské zvyky. Tancovala jsem na střechách Barcelony. Ztratila čas na Santorini. Oblékala se na pařížské večeře, které začínaly o půlnoci a končily někde mnohem lepším.

Necestuji. Přijíždím.

Móda je můj jazyk. Ne loga. Ne trendy. Správný kus v pravém světle. Ten, který vás promění v nejlepší verzi sebe sama.

Navrhuji. Pozoruji siluety. Hladím textury. Jako jiní víno nebo hudbu.

Když spolu vejdeme do místnosti, něco se změní. Zarazím se o to.

Brazilské kořeny znamenají pohyb. Konverzaci. Flirt. Celý příběh bez jediného slova.

Studovala jsem současný tanec. Teplo v pohybu však přišlo dřív než jakákoli technika.

Žena, která opravdu umí tančit. Uvidíte to hned.

Čas se mnou je začátek. První koktejl večera. Okamžik, kdy se město otevře a všechno je možné.

Jsem lehká společnost. Vzácný druh. Objednáte druhou láhev, aniž byste si všimli.

Mám i intenzivnější stránku. Objeví se, když si to chvíle zaslouží.

Vidím málo lidí. A nespěchám to změnit. To, co nabízím, je vzácné právě proto.

Rozumíte rozdílu mezi přístupem a privilegiem? Pak si rozumíme.

Cestuji nalehko. Říkám ano snadno. Večeře. Víkend. Poslední chvíle let někam s dobrým světlem a lepším vínem. Už balím.

Něco vás oslovilo? Napište. Čtu všechno.

— L.